Voda se dostává na hranici upravitelnosti. Až v 75% podzemních vod se nacházejí látky na hubení plevelů. Dobrou vodu ze špatné krajiny nedostaneme. Vyjádření tohoto druhu mě donutila konečně dopsat článek o stavu vody, kterou pijeme. A také sucho. To už na některých místech naší republiky představuje vážný problém. A zdrojem problému jak sucha, tak znečištění vody, je… To až v článku. Zatím můžete hádat. Je tedy voda tak zdravotně nezávadná, jak nám úřady tvrdí? Nebo bychom měli být raději opatrní a vodu doma před pitím nebo vařením pro jistotu čistit? Oficiálně je vše v pořádku a v normě. Pro škodlivé látky jsou ve vodě stanoveny limity, ty ale nejsou vždycky dostatečné nebo dodržované. Příkladem jsou pesticidy, které na lidský organismus působí v jakémkoli množství. 

Koho tohle znepokojuje jako mě, ať čte dál a něco s tím dělá! Každý můžeme něco dělat. Podíváme se sice jen na některé, zato významné příčiny znečištěné vody i to, co můžeme udělat hned sami za sebe, abychom ji dále netrávili a co dělat v dlouhodobém horizontu pro její dobrou kondici a tím i naše zdraví.  

 

Článek je rozsáhlý, protože téma je velmi složité a obsáhlé, proto vám dám kompas pro orientaci, ať si z něj můžete přečíst třeba jen to, co vás zajímá:   

 

  1. část článku – věnuje se příčinám znečištění vody a částečně se logicky překrývá s 2. částí
  2. část článku – dává tipy na řešení, na to, co můžeme každý udělat, abychom vodu přestali znečišťovat
  3. část článku – zmiňuje způsoby, jakými si můžete vodu doma doupravit, pokud to považujete za nutné nebo bezpečnější
  4. závěr článku – inspiruje k jinému pohledu na vodu odkazem na vědkyni Dianu Siswartonovou a její přístup ke zkoumání vody  

 

Je kohoutková voda nezávadná?  

 

Záleží jistě na tom, jestli pijeme vodu kohoutkovou, balenou nebo ze studně (nebudu tu rozebírat vyloženě toto téma, protože myslím, že se o něm mluvilo dost: o vodě ze studen se dočtete v 2. půli článku). O stavu kohoutkové vody se skutečnou pravdu těžko dozvíme. Už proto, že se její stav mění v závislosti na zrovna probíhající průmyslové, a hlavně zemědělské činnosti v tom kterém období roku. Proto výsledky měření, které proběhne před začátkem zemědělské sezóny nemusí být úplně vypovídající, jako např. měření, které provedla laboratoř Aquatest na žádost tvůrců Adost! Voda splňovala předepsané limity a předčila mnohdy vodu balenou (někdy i kojeneckou). I tak ale většina vzorků obsahovala metabolity pesticidů.O limitech a proč nás nemusí uklidnit dále. 

Našimi úřady je kohoutková voda vychvalovaná jako nejlepší i ve srovnání s jinými kulturně srovnatelnými zeměmi. A určitě po její konzumaci nezemřeme na akutní otravu… Je jistě dost kvalitní, resp. vyčištěná od různých potvůrek, a to většinou chlórem: o čističkách a o tom, co dokáží z vody odstranit, a co ne, čtěte dále. Ale pořád mysleme na to, že všechno má své meze a že se můžeme dočkat horší situace, pokud nezačneme rychle jednat!

Proč tito vědci mluví o tom, že situace je kritická, když voda je u nás tak bezpečná a skvělá? A jak s tím souvisí to, že je pro vodárny výhodné vyzývat zemědělce k přechodu na ekologický režim hospodaření?

Jsou v terénu a vidí důsledky našeho chování k vodě. Asi proto. Jak říká hydrobiolog Jindřich Duras: „Dobrou vodu ze špatné krajiny nedostaneme.“ (Poslechněte si rozhovor s J.Durasem: po 17. minutě mluví právě o znečištění vody.) A dodává:  

„Vody v krajině je málo, povodní je hodně, pitná voda je stále dražší a rybníky jsou plné sinic. Co děláme špatně? Všechno.”  

Ani vyjádření ředitele Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martina Pivokonského nás nenaplní optimismem: kvalita surové vody v Česku podle něj rychle klesá, „voda se dostává na hranici upravitelnosti. Největší problémy způsobují produkty ze sinic a také pesticidy, kterých je stále více. Jejich odstraňování je na hranici možností, problém se podle něj dostatečně neřeší.“ 

 

 

Jak to tedy je s tou kvalitou vody, kterou pijeme? 

 

Slovy M.Pivokonského,  člověka, který stav vody dlouhodobě sleduje v terénu, jsou největším problémem:

  • sinice
  • pesticidy

A to ve vzájemné souhře.

 

Limity (?) 

 

Jak bylo řečeno, úředně jsou stanovené limity. Oficiálně z důvodů údajné ochrany zdraví, ale jde de facto o dohodu s producenty a uživateli těchto nebezpečných látek. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá… Dejme si příklad: pro pesticidy je stanovená nejvyšší přípustná hodnota 500 ng/l (nanogramů na litr). Jak ale říká M. Pivokonský, pesticidy na lidský organismus působí bezprahově, a tedy nelze stanovit s jistotou bezpečný limit. Protože není. 

 

Jak dostat z vody pesticidy a sinice? A proč nemusí zafungovat aktivní uhlí?

  

„Z vody se pesticidy odstraňují obtížně, zvlášť když je jich v surové, neupravené vodě příliš mnoho. Například v nádrži Švihov, ze které jde voda do úpravny Želivka pro zásobování Prahy, jich bývá přes 1000 ng/l. Před několika lety tam odborníci naměřili až 3000 ng/l (pesticidu) metazachloru…“ 

 Co se podle přírodovědce děje? 

To, že užívání pesticidů vrcholí ve stejné době jako látky ze sinic a jejich toxické produkty při úpravě vody blokují čistící proces. Výsledek? I když se pesticidy dají z vody odstranit např. aktivním uhlím (viz dále), tak pokud jsou ve vodě zároveň látky ze sinic, póry v aktivním uhlí se ucpou a pesticidy tak ve vodě zůstanou.  

Teď se na Želivce připravuje uhlíková technologie na čištění vody… A je potřeba si uvědomit, že takováto opatření: 

  1. budou zdražovat vodu,
  2. řeší až následek místo příčiny problému,
  3. nemusí zafungovat za přítomnosti sinic! 

 

  

Takže kde jsou kořeny potíží znečištění vody, ale i sucha, které dnes zažíváme? 

 

Co bylo a je podle zmíněného J. Durase špatně?

  • scelování pozemků
  • systematické odvodňování
  • špatné hospodaření s organickými látkami v půdě
  • masové používání agresivní chemie v domácnosti (drogerie, kosmetiky)

Podle hydrobiologa musíme tohle všechno změnit, jinak u nás budeme mít nejen znečištěnou vodu, ale rovnou poušť! Určitě si ve zmíněném rozhovoru poslechněte, jak postupoval při čištění Boleveckého rybníka od sinic. Což je hodně těžké (bohužel to bylo za pomoci hliníku…). Sinice totiž naše vodní plochy znehodnocují pro účely rekreace, konzumace… 

 

Čím se sinice ve vodě živí, že se jim tak dobře daří?

 

Pokud byste náhodou nevěděli, pak tedy vězte, že fosforem. A odkud že se ten fosfor bere? Z lidské činnosti, a to ve formě orthofosforečnanů a polyfosforečnanů z: 

  • čistících a pracích prostředků
  • některých chemických látek používaných v zemědělství (pesticidů, hnojiv: : jedním z nejběžnějších minerálních hnojiv je například superfosfát)
  • průmyslové odpadní vody (pocházející např. z hutnického a zbrojního průmyslu, z výroby polovodičů, porcelánu, zubních past, pesticidů, zápalek)
  • splaškové vody 

 

  

Jak to funguje? Nejde jen o sinice, i když ty většina z nás aspoň zaregistruje… 

 

Pokud je fosforu v životním prostředí příliš mnoho, jako dnes, tak „stimuluje růst vodních řas, sinic i vyšších rostlin, čímž dochází k změně hydrochemického a kyslíkového režimu biotopu a k hromadění nebezpečných plynů vedoucí až k degradaci celého vodního prostředí a k ztrátě jeho ekologické funkce.“ Moc se mi líbí, jak J. Duras pokorně přiznává, že ekosystémy jsou tak složité, že je nedokážeme poznat a úplně pochopit. Vždycky známe jen část, ale fungování všech součástí v jejich vzájemnosti nám zůstává skryto. Proto každé jeho narušení může mít za následek jeho vážné poškození… 

 

Konvenční zemědělství je vůbec jedním z největším znečišťovatelů půdy a vody!

 

I jednou z příčin sucha na polích bez života, ze kterých se splachuje ornice. Okolí takových polí bez ostrovů zeleně pak vytváří takové malé pouště i kolem sebe.

A která plodina pak má u nás největší podíl na znečištění vody? Zkuste hádat… 

Jestli hádáte řepku, máte pravdu. Pěstuje se u nás nejvíc ze všech plodin, na cca 16% našich polí (pro svou vysokou výkupní cenu). Z asi 1/3 jde její výnos na výrobu biopaliv,  které nejsou vůbec tak ekologické, jak jsme se kdysi domnívali. A problém je, že řepka vyžaduje masivní ošetření postřiky. Ty se pak splachem z polí dostávají do vodních zdrojů. 

To potvrzuje např. i Vít Kodeš z Českého hydrometeorologického ústavu, který sleduje stav podzemních vod na sedmi stovkách míst v ČR: „V uplynulých pěti letech jsme zaznamenali výskyt pesticidů v 60% těchto míst, nadlimitní výskyt pesticidů pak ve 40%.“Ty kromě pěstování řepky znečišťují látky používané také při pěstování kukuřice a řepy. Opět – kvůli přidávání bio složky do tzv. biopaliv! Mnohem méně závažný je problém při pěstování obilí.

 

Jaká jsou zdravotní rizika masového používání agrochemických prostředků na polích?

 

Nejen z konzumace samotných plodin, ale i z vody, kterou pijeme a do které se tyto látky v určitém množství, a někdy i velkém, jak jste si mohli přečíst, dostávají?

 

V. Kodeš z ČHMÚ zodpovědně a s pokorou říká, že „nikdo neumí říct, co dlouhodobé působení směsi těchto látek v takto zasažené vodě může působit„. Studie, které zkoumaly působení těchto látek, sledovaly vždy jen akutní zasažení…

 

 

 Zachrání nás čištění odpadních vod. Nebo to není řešení?

  

Toť otázka. Bez čističek bychom se samozřejmě dnes neobešli, aniž by v řekách pochcípaly ryby… Ale nelze říct, že nás spasí. Komplikací při čištění odpadních vod jsou totiž kromě fosforu (a sinic) i další znečišťující látky, např. dusičnany nebo pesticidy, resp. metabolity – produkty látkové přeměny, tedy to, v co se původní chemická látka promění, když se rozkládá. Tyto látky pocházejí hojně z průmyslových hnojiv používaných na konvenčně obhospodařovaných polích. O látkách, které se takto dostávají do půdy a z ní pak do podzemní vody, si přečtěte ve starším, ale bohužel pořád aktuálním článku o rizicích používání pesticidů pro naše zdraví i životní prostředí. Resp. tvory, kteří ho obývají a bez kterých se ani my neobejdeme bez následků.

 

A ještě jeden „dárek“ od konvenčních zemědělců coby příspěvek do životního prostředí, našeho jídla i vody: dusičnany

 

Největší dopad jsme zaznamenali zřejmě u vody ze studní: voda v nich je znečištěna až z 98% hlavně dusičnany (a bakteriemi). Přičemž chemické složení bude po každém dešti jiné, což ale nikdo v reálu běžně netestuje. 

Co hrozí při pravidelné konzumaci takové vody?

 

 Jak se k problematice dusičnanů vyjádřil MUDr. František KOŽÍŠEK, CSc. ze Státního zdravotního ústavu v Praze? Aneb pozor na studny a střeva! 

Lékaři zkoumali vlivy dusičnanů ve studniční vodě na výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku. Podle pramenů, které prostudovali, zjistili, že v intenzívně zemědělsky obhospodařovaných oblastech, kde jsou pole více chemicky hnojena, je výskyt tohoto druhu rakoviny nejčetnější.
V ČR je onemocnění nad úrovní zemí EU, což dávají lékaři do souvislosti se spotřebou studniční vody s vysokým obsahem dusičnanů.“ 

Není to tedy žádná legrace, že? 

MUDr. Františka Zámola přidává k dusičnanům poznámku, že největší nebezpečí dusičnanů je u nejmenších dětí (1-3 měsíčních krmených umělou výživou): „V trávicím traktu se mohou přeměňovat na tzv. nitrosaminy, které jsou karcinogenní. Jejich navržená limitní hodnota je 50 mg/l. U kojenců ovšem je limitem 15 mg/l, protože nejsou schopni rozkládat methemoglobin vznikající z dusičnanů a dusitanů. Tato methemoglobinémie, kdy navázané dusitany znemožňují hemoglobinu přenášet kyslík, působí promodrání dítěte (blue baby), v extrémních případech může končit i udušením.“ 

 

Něco se odbourá, něco ne 

 

„Pomocí biokultury odbouráváme z vody dusičnany,“ popsal Leoš Tuna, technolog z jedné naší čistírny odpadních vod. Dokáží odstranit i fosfor a jeho sloučeniny, který se do odpadů dostává mimo jiné z pracích prášků. Zatímco množství dusičnanů ve vodě po roce 1989 údajně pokleslo, obecně u nás množství fosforu, který se dostává např. do sledované nádrže Slapy (s nedostatečně vyčištěnou vodou z čistíren odpadních vod) dál živí sinice ve vodě, a způsobuje tak nepřímo její otravu.

Ovšem v každé čistírny používají jiné postupy. Navíc… 

 

To bohužel není všechno: ještě závažnějším problémem jsou uměle vytvořené hormony, antibiotika a veterinární léčiva

 

Jako 10 kapek v nádrži Lipno! Jen tolik člověkem vyrobeného estrogenu stačí, aby ovlivnil život ve vodě! 

Z testování situace na Vysočině např. vyplývá, že v čističce: „…stávajícím způsobem jsou schopni z vody dostat asi polovinu obsažených hormonů, zbytek teče do řeky Jihlávky… ethinylestradiol (syntetický estrogen) je látka, která je účinná při koncentraci asi 35 piko gramů na litr vody. Pro představu je to asi deset kapek této látky, což je zhruba gram, rozpuštěné v množství vody v nádrži Lipno. Při takovém zředění dokáže taková látka působit negativně.“ Umělé hormony se do odpadních vod dostávají z moče a stolice žen užívajících antikoncepční pilulky. Výsledkem je výskyt ryb, které vykazují znaky intersexuality. Tento problém údajně souvisí i s vymizením žab, resp. obojživelníků.

 

Jen stručně: antibiotika a veterinární léčiva jsou ve vodě také  

Antibiotika působí na mikroorganizmy a napomáhají tak jejich rezistenci vůči nim. A i když si někteří vědci dělají naděje na objevení technologií na jejich odstranění, nemusí se to stihnout včas před tím, než nevratně zmizí řada živočišných druhů, na které jsou navázány jiné živočišné druhy atd. atd. A kolik nás to všechny ve výsledku bude stát? Na zdraví i počítáno v penězích?  

 

Jaký bude vývoj a co se přesně děje během úpravy vody, když jsou v ní obsažené sinice? 

 

Podle p. Pivokonského musíme i vzhledem ke zvyšujícím se teplotám očekávat bohužel další nárůst sinic v nádržích a tedy i jejich toxických produktů, tak zvané AOM (Algal Organic Matter), které se prý na sledovaných místech – v nádržích Švihov a Sedlice u Želivky – „dají sbírat lopatou z hladiny.“ 

AOM je spektrum toxických látek, které: 

  1. při pokusech je odstranit způsobují poruchy technologie,
  2. blokují srážecí proces, takže látky, které se mají vysrážet, zůstanou rozpuštěné a projdou filtrem do další fáze úpravy,
  3. když se dostanou až do poslední fáze (hygienické) úpravy, reagují s používanými desinfekčními látkami jako je chlór nebo ozón, vznikají nebezpečné produkty jako chloroform. 

Co se týče chloroformu, jeho vzniku se podle p. Pivokonského dá zabránit předúpravou vody manganistanem draselným, ale je prý otázkou: „zda to úpravny vědí a dělají, anebo jim stačí, když se vejdou do limitu.“ V tom se podle něj různé úpravny vody velmi liší. Některé využívají toho, že jediný test na zjišťování organických látek, který jsou povinné dělat, u látek ze sinic nefunguje. Problém se s nárůstem sinic prý bude jen zhoršovat… 

Jistotu tedy nemáme žádnou… 

 

  

Bohužel to nevidím jako přehnané tvrzení: voda je otrávená

 

Např. z 3 letého sledování Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) na 500 místech ČR, vyplývá, že více než polovina sledovaných míst a tamní vody je kontaminovaná pesticidy. Někde byl ve vodě nalezen i koktejl až 10-20 druhů pesticidů. Nejhorší dopad podle měření ČHMÚ má na čistotu, resp. spíš nečistotu vody pěstování řepky, případně kukuřice nebo řepy (pěstované kvůli přidávání do paradoxně vcelku neekologických biopaliv). Např. byl nalezen metabolit pesticidu chloridazonu v 1/4 objektů i velké koncentrace: např. 100 násobné překročení limitů pro pesticidy. (ne výskytu, „jen“ limitů!) 

Dost nepříjemná je nejistota ohledně pesticidů a jejich působení. Protože: 

  • oficiálně se testuje vliv na zvířatech, ne na lidech (což je diskutabilní, že…)
  • u ptáků, ryb, hmyzu může a také bývá vliv těchto látek výraznější, někdy zhoubný a důsledek? – Vymírá hmyz, a to už dlouho, ale pokles jeho výskytu je čím dál dramatičtější (dle vyjádření přírodovědce Jakuba Hrušky), ale hrozivě mizí i polní ptactvo.
  • vliv pesticidních, jako i jiných chemických látek, na zdraví není posuzován v kombinaci s dalšími látkami – to je totiž náročné a při stovkách či tisících chemických látek vyskytujících se v životním prostředí de facto nemožné (dokonce ani není známo, jaký koktejl chemických látek se při postřicích používá!)
  • „mutagenita, karcinogenita, postižení imunitního systému“ dle slov MUDr. Karla Mencla z oddělení klinické mikrobiologie Pardubické nemocnice, postižení hlavně mentálního vývoje dětí (jak vyplývá např. z 3 nezávislých studiích v USA u těhotných matek z vesnice, kde se masivně používaly pesticidy, vs. městské prostředí, kde to tolik nepoužívají) 

Konečně se o tom mluví 

RNDr. J. Hruška za AV ČR hodně veřejně mluví na téma agrochemie a její negativní vliv na stav životního prostředí, vody a jejího znečištění a hrozivé sucho – při ohromném množství jejího používání a rizika pro naše zdraví.

A co takhle dát si těžké kovy? I o těch bychom tu mohli hovořit, ale to bychom neskončili

Mohou se ve vodě vyskytovat a opět se do ní dostávají mj. z agrochemických prostředků používaných v konvenčním zemědělství. A vězte, že většinu těžkých kovů do sebe dostáváme potravou! Ne ze vzduchu, jak vám lidé často namítnou (že to jídlo bez „chemie“ nemá cenu řešit, když to stejně nadýcháte ze vzduchu…)

 

Mikroplasty – jsou ve vodě? 

Jsou, minimálně v povrchové… Ale údajně jsou seriózní zkoumání v počátcích – ohledně toho, jak nám škodí. Já o tom nepochybuji, proto pokud možno plast nepoužívám. 

 

Jaké je řešení? Jak může každý přispět k lepšímu zdraví naší vody? 

 

Stručně řečeno, pokud tak zatím nečiníte, začněte pracovat na těchto bodech:

  • odklonu od konvenčního zemědělství a podpoře ekologického způsobu hospodaření s půdou
  • odklonu od používání konvenční kosmetiky a přechodu k přírodní a ekologické >>> 
  • používání ekologických pracích a čisticích prostředků, se kterým můžete začít hned, protože je způsob, jak to vyřešit levně a snadno  
  • aspoň u sebe doma můžete vodu pro jistotu filtrovat a čistit

Potřebujete tipy, jak začít uklízet ekologicky? Nebo rady, jak s ekologickým úklidem zároveň ušetřit?

 

Stáhněte si zdarma tuhle malou příručku, za 5 minut prostudujte a pusťte se do toho! >>> 

 

ekologicky_uklid_levne_snadno

Dobré zprávy už přicházejí, i když se zatím netýkají přímo naší krajiny

 

Jelikož ekologické zemědělství díky svému šetrnému přístupu k půdě dovoluje uchovat kvalitu a čistotu vody, tak v Evropě už některé vodárenské společnosti samy motivují zemědělce, aby v blízkosti vodních staveb hospodařili ekologicky.

Už existuje projekt, ve kterém se i my inspirujeme takovou aktivitou v Sasku, která podle Kateřiny Urbánkové, manažerky PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců: „…má několik pozitivních dopadů jak ekologických, protože kvalita vody z hlediska obsahu ať už metabolitů pesticidů, herbicidů nebo třeba i antibiotik jde výrazně nahoru, tak ekonomických, protože vodárenské společnosti nemusí vynakládat stamiliony na čištění vod.“

„Ekologické zemědělství zajišťuje stabilitu i pro případ extrémních klimatických událostí, jako jsou přívalové deště nebo dlouhá období sucha. Díky pestrému osevnímu postupu a obsahu humusu v půdě jsou ekologická pole lépe připravena absorbovat zvýšené množství vody při prudkých lijácích, a naopak zásobit rostliny vodou v případě sucha. Ornice nestéká kvůli erozi do řek či nádrží, což se zpětně opět projeví na kvalitě vody.“

  

Čistit nebo nečistit kohoutkovou vodu?

 

Možná byste ve světle těchto poznatků rádi vodu ještě trochu vyčistili, i když vám oficiální struktury budou tvrdit, že voda je u nás bezkonkurenčně nejlepší a nejbezpečnější. Zmíněné látky jako dusičnany, herbicidy, hormony, antibiotika či dokonce olovo, hliník a lithium nám znečišťují vodu a zdražují její čištění, které není bezezbytkové.

Pití takové vody vám sice nezpůsobí akutní problémy, ale při dlouhodobém užívání vám mohou uvedené látky začít způsobovat zdravotní komplikace. Např. těžké kovy se v těle akumulují, což pak vyvolává silnou zátěž na důležité orgány, jako je srdce, mozek a játraPůsobení těžkých kovů se v dlouhodobém horizontu připisuje vznik nemocí jako Alzheimerova choroba, onemocnění srdce a ledvin, změny chování u dětí i dospělých, epilepsie, Parkinsonova choroba…“ 

Vyčistit nám vodu mohou pomoct technologie typu reverzní osmóza nebo byliny a jiné přírodní prostředky, které si domů můžeme pořídit. Nebo nemusíme. Záleží na každém, jakou má důvěru v oficiální informace.

Pokud vás to táhne ke hraní s vodou a jejímu ovlivňování pomocí energie, spirál, víření apod., vřele doporučuji podívat se na povídání o vodě v Duši K. Odkaz najdete i na konci článku.  

 

Aktivní uhlí

 

Už se tu o něm mluvilo…

Binchotanová tyčinka na čištění vody

Jako šungit nebo podle mě pohodlnější binchotan (který mám vyzkoušený) si ho můžete pořídit i vy. Aktivní uhlí pomáhá z vody vytahovat a do sebe naopak nasávat zmíněné látky jako pesticidy nebo dusičnany, ale údajně i chlór. 

Chlór by ale měl z vody vyprchat sám, jde o těkavý plyn. Což není ale důvod být s ním pohodě, že. Chlór je toxický nejen pro ty různé nebezpečné bakterie, které by se ve vodě z vodáren mohly množit, ale i pro vodní organismy, vůbec vše živé, včetně nás, našich orgánů… To je ostatně také důvod, proč např. MUDr. David Frej doporučuje čistit vodu na pití i vaření.

 

Koriandr

 

Tato jedněmi milovaná, druhými nenáviděná bylinka má mít schopnost na sebe vázat různé škodlivé chemikálie, včetně niklu a olova. Doporučuje se nejen pro čištění vody, ale i při detoxu organismu.Tam ovšem pozor! Pokud s takovým silným detoxem nemáte zkušenost, poraďte se s odborníkem! Koriandr obsahuje látky, které se vážou na těžké kovy, pesticidy a jiné toxické chemikálie nacházející se ve vodě.

Studie provedená PhD. Douglasem Schauerem na Technické fakultě v Lafayette, v Indianě, ukázala, že z mnoha prostředků na čištění vody je koriandr jednoznačně nejlevnější a nejúčinnější. To se týkalo hlavně chudých zemí, kde koriandr hojně roste a kde chybí prostředky na pořízení jiných způsobů čištění vody (aktivním uhlím, různými filtračními zařízeními).

Podle Schauera může koriandr pomoct odstranit z vody některé těžké kovy, jako je olovo, měď a rtuť, které mohou být škodlivé pro lidské zdraví. Podobné vlastnosti vykazuje i pampeliška nebo petržel…

Jak postupovat pro čištění vody koriandrem?

Používejte ideálně ekologicky, resp. bez syntetických látek pěstovaný koriandr.

  1. Vezměte hrst čerstvých lístků koriandru, vložte je do nádoby se zhruba 2 litry vody, zamíchejte a nechte pár minut odstát.
  2. Následně vodu sceďte přes síto.
  3. Taková voda by měla být zbavena většiny zmíněných škodlivých látek.

Uvedené množství se doporučuje při silně znečištěné vodě. V případe méně znečištěné vody můžete použít i menší množství nebo je použít opakovaně. 

 

Pokud byste po přečtení článku propadali depresi…

 

Udělejte hned dneska něco, co ochrání vodu před nesmyslným znečišťováním. A pak v tom vytrvejte!

  1. Podporujte svým konzumentským chováním takovou péči o krajinu, která je šetrná a nezatěžuje vodu toxickými chemickými látkami. Můžete vstoupit do KPZ nebo odebírat biobedýnky, pěstovat doma bez postřiků… 
  2. Přejděte na používání přírodní a ekologické kosmetiky. Že to může být levné a jednoduché, pokud si ji vyrábíte doma, se přesvědčte sami
  3. Začněte u sebe v domácnosti a začněte používat šetrné čisticí prostředky! Kdo není minimalista a chce si vyrobit vlastní mycí prostředky nebo kupovat jen ty opravdu netoxické, mohl by mu pomoct e-book Zdravá čistá kuchyně. >>>

 

 

 

 

A nasaďte si léčbu Jardou Duškem. Pořad Duše K o vodě není až tak ezoterická, jak jsem čekala, že bude. Diana Siswartonová je vědkyně, která o úžasných schopnostech a vlastnostech vody přednáší na konferencích po celém světě. Pracuje také v Akademii věd ve skupině otevřených vědců, která přináší fascinující výsledky! 

Poslechněte si o tom, jak voda, která je čistá, životaschopná a živá, vytváří nádherné formyPoslechněte si o vibracích ve vodě a Ernstu Chladnim, J. S. Readovi a cymaskopu, díky kterému můžete slyšet zvuk zdravé buňky a odlišit ji od zvuku např. rakovinových buněk, o informacích, které voda nese atd. atd. 

Poslechněte si velmi neobvyklé povídání o vodě tady. >>>

 

99% molekul v našem těle jsou molekuly vody! Tak na ni mysleme! My jsme voda! A mění ji každá naše myšlenka…