Díky jurtě máme svůj první meloun

Tedy ten k jídlu, ne milion, zatím… 🙂

Podívejte se na něj ve videu. Pozor! Upozorňuji pro citlivé povahy: video jsem natáčela v neuklizené jurtě! 🙂  

Začnu pozitivy…

Mám obrovskou radost z první zemědělské sezóny na jurtě. Sklízíme mrkve, brambory, jahody, bylinky, ale hlavně!

Jsou z nás okurkoví magnáti!

Poslední měsíc se modlíme, aby přijela nějaká návštěva a odebrala nám kus našeho okurkového jha. 🙂 Naše modlitby jsou vyslyšeny a každá návštěva si povinně odváží alespoň několik kousků a kusů.

A chuť je bezkonkurenční. Když jsme svačili ty naše a koupené současně, byl rozdíl v chuti značný a skóre vyznělo jednoznačně pro ty naše. Jak jinak, že. 🙂

Na květenu jen tak pro potěchu zatím moc čas nebyl, ovšem naše „zámecká louka“ nad jurtou vzkvétá fialovými květy jakéhosi keřo-bylinného druhu, který zadusil většinu další potenciální flóry. No což, pořád to vypadá líp, než původní hliněný hrb, který vznikl důsledkem terénních prací. A kopřivy nerostou aspoň na jednom místě pozemku. 🙂

Cukety, kupodivu, příliš nerostou, což se zde obvykle připisuje zdejšímu poněkud drsnějšímu klimatu, které zřejmě zahubilo prakticky celou úrodu rajčat. Přesto jsme dnes jednu pořádnou cuketu sklidili. Manžel ji nechal péct, coby přerostlou na žhnoucím slunci. Já jsem ale cuketu, coby naše vypěstěné dítě, bránila, a tak hrdě putovala do zeleninové směsi a byla prakticky bez semínek!

Na dýně zatím čekáme, ale nějaké už dorůstají (pěstovali jsme ze semínek a sázeli jsme kapku později). Ovšem že nám vyroste meloun, tomu nevěřil asi nikdo. No tedy, spíš melounek. Ale máme z něj radost jako děti. 🙂

To by byla ta pozitiva. A teď negativa, abych nebyla za sluníčkáře. 🙂

Slimáky ani nechci moc rozebírat, to zná každý. Nám dokonce svitla naděje, že se snad kolem jurty budou brzy potulovat dva indičtí běžci, pokud si je náš kamarád, majitel pozemku, opravdu pořídí. Pak milým slimejšům skončí bezstarostný život požíračů našich lahodných jahod.

Léto na jurtě = peklo na zemi

No dobrá, trošku jsem si zapřeháněla, jak říká klasik. Ale ne zas tolik. Tedy záleží na tom, jak kdo snáší: hic na padnutí, komáry, hovada nebo podivné bodavé moucho včely. Tito živočichové se rozhodli sdílet s námi naše víkendové obydlí a pravidelně si stavějí hnízdo v poklopu na koruně jurty a já je před každým odjezdem musím shazovat, neb manžel, alergik na včelí bodnutí, po jednom žihadle tohoto hmyzu stal se na půl dne nefunkčním členem rodiny.

Mravence schválně vynechám, poněvadž se objevují už zjara, o klíšťatech platí totéž. Už jsem vyrobila třetí dávku repelentu…

Holt život nad lesem… Co mám říkat, už se těším na zimu. 🙂 Ba ne, zase nadsázka. Léto si na jurtě užívám i přes občasné momenty nepohodlí. Bez něj by pobyt na jurtě nebyl ono. Chybělo by mi to, že se často musím sakra přizpůsobit drsným podmínkám, které tu panují. A naopak si po návratu domů, do pohodlíčka bytu, užívám ten komfort a říkám si, ty jo, co řešíš, tady máš všechno, co potřebuješ, nic ti nechybí. Proto si ale musím zažít ty chvíle nepohodlí na jurtě. A jsem nadšená, že si tohle užívají i děti a zažijí životní nepohodu, kterou v městském bytě nepoznají.

Ono nic není jen krásné, skvělé, bez poskvrnky a vady. Chtělo by to např. nějaký ten vlastní vodní zdroj, což je bohužel zatím hudba budoucnosti. Prozatím je třeba si nějakou pohotovostní, balenou v PET lahvích (ble! 🙂 přivézt a druhý den si načepovat větší množství místní vody (čerpané z lesního pramene) do kanystru. Jo, s hygienou to na jurtě přehánět nemůžeme, život tady nás naučil vodou šetřit.

Tím bych uzavřela vychloubačný článek o úrodě i vyčet negativ, které nás během letních pobytů na jurtě provázely a které nás doprovodí, počítám, až k podzimu. To se budou barvit stromy a troubit jeleni. Ale na to si ještě budeme muset počkat. Jdu se po x-té podívat na jasné nebe plné hvězd, které mám právě nad hlavou.

Užijte si pěkný a překvapivě teplý zbytek léta!