Tipuji, že to nechcete. Ale jste si úplně jistí, že to neděláte? Lidé do sebe házejí kdejaké (p-) otraviny a do svého domova si tahají kdejaký krám a pak se dá domov přirovnat ke skládce různých odpadů a vás k popelnici plné odpadních látek. Jak spolu souvisí ? Téma se netýká jen obalů! I když dnes se zaměříme hlavně na ně.

Netoxický odpad = netoxická domácnost. Jak to?

Začít u sebe doma je logické, vzhledem k tomu, kolik času tam trávíme. Popravdě, hovoříme o snaze o netoxickou domácnost, protože naše prostředí je toxické natolik, že na nulu se s toxickými látkami dostat nemůžeme (dnes už ani na Severním pólu). Ale pozor! To neznamená, že nemá smysl eliminovat v našich životech výskyt škodlivých látek. Vracím se tímto článkem k Týdnu bez odpadu, ve kterém jsme si povídali v bezobalovém obchodě Neobaleno o tom, jak konkrétně souvisí netoxická domácnost k odpadem. Tedy se vším, co ihned po pořízení, jednorázovém použití nebo spotřebování nějakého zboží vyhodíte.

Jaký odpad je pro nás a naše domovy, ale i pro životní prostředí  nejškodlivější? Čtěte dál.

Víc a víc ekologicky zodpovědných jedinců, paráda!

Kteří se snaží eliminovat odpad, který produkují. Obvykle jdou cestou bezobalového nakupování, snížením spotřeby jednorázových předmětů nebo úplné eliminaci plastů v každodenním životě. Protože takový odpad zatěžuje naše životní prostředí:

• skládkami plnými toxických látek a zplodin, které znečišťují vodu a vzduch
• plýtváním materiály, protože systém recyklace nefunguje zdaleka tak efektivně, jak si většina lidí asi myslí
• znečištění vody a půdy, protože spousta odpadu se dostane do životního prostředí (např. 100 t PET lahví jen u nás? )
• výrobou a s ní spojenou ekologickou (surovinovou nebo energetickou) náročností a produkcí nebezpečných látek, které při výrobě

Z ochrany vlastního zdraví se zato často stává popelka

Přitom se zájem o ekologii a vlastní zdraví logicky prolínají:

• chemie toxická pro životní prostředí je v různé míře toxická i pro nás u nás doma
• chemické látky, které se špatně nebo těžko rozkládají, se nám vrátí s naším jídlem, ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme…
• tím, že se vyhýbáme produktům, které obsahují toxické látky, které přecházejí po využití do životního prostředí, chráníme sami sebe, své děti… i životní prostředí kolem nás. Kruh se uzavírá.

Co přesně ohrožuje naše zdraví?

Proberme si teď, o jaký odpad jde, když se bavíme o tom toxickém. V našem každodenním životě je to hlavně obalový materiál na všechno možné, co si koupíme, ale i jednorázové předměty denní potřeby, které se nestávají odpadem ihned po vybalení zboží, ale „až“ po tom svém jednom jediném použití! Když si vezmeme, že jde často o věci, které můžeme pořídit ekologičtěji (jako místo jednorázového plastového příboru příbor kovový – noste si svůj, pokud ho nenabízejí, na piknik upřednostněte jídla, která příbory nevyžadují apod.) Brčko si k pití prostě neberte a když musíte, berte kovové nebo slámové. Co si budeme povídat, pořádně jsme zlenivěli! Takže řešíme takové blbiny jako jsou plastová brčka a jak je nahradit ekologičtější alternativou!

Jednorázový příbor, talířek, brčko – nic exotického v našich krajích, že. Kromě ekologického dopadu výroby a odhození takového předmětu tu ale máme k řešení i dopad na uživatele v momentu používání.

Pozor – na plasty a nejen ty měkké

Čím jsou měkké plasty zvláštní?

Plast, aby byl měkký a dal se dobře tvarovat atp., přidávají se do něj látky, které právě tohle umožňují. Jde o ftaláty, dovolující plasticitu plastových výrobků. Co tato změkčovadla dělají nám? U ftalátů se považuje za prokázané, že jsou pro lidské zdraví nebezpečné: jejich působení se dává do souvislosti se vznikem:

• vrozených vad mužských pohlavních orgánů, nižší kvalitou spermií.
• mají negativní vliv na játra, ledviny, plíce, srážlivost krve
• jsou rizikovým faktorem i pro vznik alergií a astmatu.

To by mohlo stačit, co myslíte?

Kde ftaláty najdeme a jak se jim můžeme vyhnout?

Všude, takže moc nadějí nemáme… Jen abyste měli představu: jsou v plastových hračkách (typicky ale nejen těch pískacích), skládačkách, dudlících, ale i školních pomůckách, plastových ubrusech, závěsech, ale i kosmetice, lihovinách, zařízeních a předmětech v nemocnicích. V měkčeném PVC, které bohužel najdeme i v hračkách, je zvláště nebezpečný, protože je děti strkají do pusy.

Co se týká našeho tématu, protože je omezení ftalátů zatím minimální, najdete je i v předmětech, které přijdou do styku s jídlem: miskách, táccích, talířkách. Proto používejte kvalitní nádobí, např. porcelánové a jednorázovému (ale i ne-jednorázovému plastovému) se vyhýbejte, zvlášť u dětí.

Možná ve snaze o zero waste používáte plastové dózy na potraviny a opakovaně PETky na vodu

Je to sice chvályhodné z hlediska šetření zdrojů, když takovou dózičku používáte léta, ale z hlediska vašeho zdraví to už tak dobře není. Z čeho jsou vyrobené a co obsahují takové plastové krabičky, piksličky…? Běžně se všechny možné předměty denní spotřeby vyrábějí z polykarbonátů (stejně jako materiály ve stavebnictví, medicině, DVD…) nebo epoxidových pryskyřic, a ty zas obsahují bisfenol A (BPA), o kterém jste také zřejmě slyšeli. Ve své kuchyni máte z těchto polykarbonátů asi různé ty nádoby na tekutiny, potravinové dózy…

A pokud jsme zpět u zbytečného a toxického odpadu, najdete tento materiál spolu s BPA:

• v konzervách na jejich vnitřním povrchu
• v plastových lahvích
• v plastových jídelních soupravách (např. pro kempování)…
• v bankovkách a účtenkách (neberte si je, pokud není nutno)

A BPA se může dostat z obalů do jejich obsahu – potravin, nápojů.

„Při expozici těchto polymerů např. UV-zářením nebo kyselým prostředím dochází k mírnému uvolňování bisfenolu A do prostředí. I přes termostabilitu těchto plastů se bisfenol A uvolňuje dokonce i při tepelné zátěži materiálů. Přestože je zřejmé, že nedochází k žádnému razantnímu vyplavení bisfenolu a dalších látek z plastů, je potřeba se mít na pozoru i před jejich stopovým množstvím. Právě bisfenol A patří do skupiny tzv.hormonálních disruptorů, pro které je společné, že jako „narušitelé“ hormonální rovnováhy působí soustavně a dlouhodobě ve velmi nízkých, často nedetekovatelných, koncentracích.“

Zatím nesvítá na lepší časy a objem výroby a používání podobných toxických látek, přidávaných do plastových výrobků neklesá, ba právě naopak. Pro výrobce představují tak obrovský byznys, že se zisků z něj jen tak nevzdají a budou nás přesvědčovat o jejich neškodnosti. Pokud už dojde na to, že se nějaká látka ukáže být natolik zdravotně závadná a přidá se k tomu dostatečně velký tlak ze strany konzumentů spojených s ekologickými organizacemi, pak se jedna látka přestane používat (někdy třeba jen v určitých výrobcích jako tomu bylo v EU u kojeneckých lahví a BPA) a ta je pak nahrazena jinou látkou obdobného charakteru (ne-li horšího, jako je bisfenol S).

Výroba BPA představuje množství 3 miliardy kg (údaj už pár let starý, takže to bude ještě víc) a roste.

Jaký dopad má výroba a používání předmětů s BPA?

Dostává se do:

• životního prostředí, ve kterém se pohybujeme
• potravin, které jíme
• nápojů, které pijeme
• do krve a celého těla vdechováním prachu, ve kterém se látka koncentruje i před kůži, která se těchto předmětů dotýká

Co např. vyplynulo z výzkumů působení BPA na lidské zdraví? „Dobrovolníci s nejvyšším obsahem této chemikálie v moči trpěli třikrát častěji kardiovaskulárními onemocněními. Cukrovka se u nich vyskytovala 2,4krát častěji než u lidí, kteří měli v těle jen nepatrná množství bisfenolu A.  Kromě toho zřejmě bisfenol A poškozuje játra.“

Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly = opakovaně používané PETky

Všem známé lahve z polyethyléntereftalátu jsou určené k jednomu použití. Při zahřátí, působení slunečního záření, mechanické námaze, mohou do obsahu, který konzumujeme, uvolňovat:

• těžké kovy – jako například antimon
• hormonální disruptory 
• acetaldehyd – který může svým nasládlým zápachem znehodnotit obsah nádoby
• dráždivý oxid antimonitý – používaný při výrobě PET lahví jako katalyzátor

Kdo je nejvíc ohrožen?

Pokud tipujete děti, máte pravdu. A spolu s nimi logicky i nastávající maminky. Z hlediska ochrany dětí před působením BPA je důležité vědět, že (podle WHO) se údajně nejvíc této látky uvolňuje z plastových misek a lahví, které často používají právě děti. Nebojte se dát dětem porcelánové nádobí. I u nás se někdy nějaké rozbije, ale to se stane dospělému, že. A za zdraví to stojí,co myslíte?

V USA byl BPA nalezen v 96, 2 % lidí včetně těhotných a mateřského mléka. Důsledky dlouhodobého působení BPA na nše zdraví nejsou známy. Nejproblematičtější se ale zdá být jejich estrogenní aktivita (viz dále), související mj. s rizikem vzniku cukrovky 2.typu.

Aby to nebylo málo, je možné, že do sebe z kontaktu s plastovými předměty dostáváme i jedovatý melamin. 

S čím tedy máme co do činění, když se zavalujeme odpadem, dnes nejčastěji plastovým? 

S ničím pěkným – jde o látky s hormonální aktivitou, o tzv. hormonální disruptory, jak už zaznělo. BPA, ftaláty, ale i další látky, které kolem sebe denně máte, vdechujete je spolu se vzduchem a prachem, ve kterém se shromažďují, olizujete a osaháváte je z plastových předmětů… jako jsou:

• polychlorované bifenyly (PCB)
• zpomalovače hoření
• nonylfenoly 
• dioxiny (jsou třeba všude tam, kde byl použit při výrobě chlor např. pro bělení – papír, pleny, čajové sáčky…) – v USA jsou podezřelé i z působení při vzniku „epidemie“ diabetu

Dostávají se k nám i z okolního životního prostředí (včetně působení agrochemických prostředků) a působením na naši hormonální soustavu narušují naše biochemické a fyziologické funkce (vliv na pohlavní hormony a s nimi spojovanými potížemi se schopností reprodukce, jsem už zmínila).

Pak tu máme látky, které mají karcinogenní účinky, a ty se nám uvolňují např. z polystyrénu. Věděli jste to?  I to, že tedy není vhodný pro styk s potravinami? Také se vám zdá divné, proč ho pořád v restauracích používají pro balení jídel s sebou? Že jde o nebezpečný odpad, který nepatří do kontejneru na plast, protože jeho obsah znehodnocuje? Já ho v žlutých popelnicích vídám, takže se to zřejmě moc neví…

Takže krabičku s sebou, pokud víte, že jídlo v restauraci často nedojíte nebo si berete jídlo s sebou do práce apod.!

Jaký materiál, resp. obal je podle vás nejméně ekologický?

Uděláme teď malý krok stranou, než se vrátíme zpátky k tématu.

Mezi plastovými lahvemi, plechovkami apod. umělotinami paradoxně „zvítězilo“ jednorázově použité sklo… Sklo tím nezavrhuji, je skvělé a zdravotně nezávadné, ale využívejte ho, co to jde, opakovaně. Podle organizace Arnika (a nejen ní) ale roste hrozivým tempem produkce plechovek a ty si s jednorázovým sklem ekologicky nezadají, navíc je opravdu těžko použijete vícekrát a recyklace? Smála bych se, kdyby na tom, že fakt nefunguje, bylo něco k smíchu. Hliník, který je základním prvkem pro jejich výrobu, je prvek podezřelý z neurotoxicity.

Více téma hliníku propírám ve zvláštním článku. Takže si ho rozklikněte, zkopírujte odkaz…, ať se k němu můžete po přečtení tohoto článku vrátit. 😉

Proč nad tímhle vším nemávnout rukou?

Produkce chemikálií pořád vzrůstá. Většina nebyla nikdy testovaná do co účinků na lidské zdraví, životní prostředí a už vůbec nebylo zkoumáno jejich působení v chemickém koktejlu, který společně tvoří. Vzhledem k tomu, že jsou těchto látek ročně stovky tun, to reálně není možné. V praxi je postup opačný, než by velel zdravý rozum – nejdřív se něco vyrobí, používá a pak se musí složitě dokazovat, že nějaká látka škodí a vymáhat na producentech zastavení jejich výroby (ale ani to nemusí být konec, jak ukazuje případ PBA S).

Protože jsme obklopeni tolika umělými materiály a uvnitř domů neproudí vzduch a nepůsobí UV záření jako venku, stávají se z našich domovů chýše jedové: ve studii Domov, sladký domov z roku 2011 bylo zjištěno v prachu pod postelí nejvíc ftalátů v domácnosti v ČR (ta byly dokonce vyšší než úředně schválené normy, a to už je co říct)…

Další toxické látky, které se nám usazují v prachu našich domovů, tzv. VOC (Volatile organic compounds) jsou tyto hormonální disruptory:

• triclosan – látka s antibakteriálním účinkem, jejíž použití také stoupá a kterou najdete mj. v antibakteriálních mýdlech, deodorantech, vlhčených ubrouscích, a to jsou věci, které v životě úplně nutně nepotřebujeme, popřípadě je můžeme nahradit zdravější alternativou, nebo si vyrábět vlastní kosmetiku, je to opravdu snadné a navíc zdravé a levné
• alkyfenoly
• pesticidy a herbicidy
• dioxan…

Jak uklízet ekologicky a levně a začít s tím ještě dnes? Mrkněte a stáhněte si zdarma e-book >>>

Naše domovy jsou zatížené toxicitou různých chemických látek 2-5x, někdy ale až 100x

Ale co ještě s tím, kromě toho, že nám pomůže volit přírodní materiály, nakupovat bez obalu nebo ve skleněných, nejlépe vratných obalech? –

• několikrát denně větrat – 5-10 minut průvanem
• zouvat se před vstupem do bytu
• pravidelně odstraňovat prach – ale pozor, bez agresivní chemie, se kterou si zaděláte zase na další toxické usazeniny
• pěstovat pokojové rostliny, které pomáhají čistit vzduch od škodlivin – libora měňavá, phalenopsis, vánoční kaktus, amarylis, dracéna…

Teď už víte, proč prospěje omezení odpadů i vašemu zdraví. Doufám, že vás článek inspiroval k dalším nebo možná prvním krokům k netoxické domácnosti! Vidíte, že v kuchyni je potřeba si ohlídat nejen to, co jíte, ale i to, z čeho jíte a pijete, také v čem vaříte i jak si v ní uklízíte.

O tom všem víc v e-booku TADY >>>

Máte nějaké otázky, zkušenosti, tipy? Pište mi, komentujte… A buďte zdrávi a spokojení ve vašich zdravých domovech!