Tipuji, že to nechcete. Ale jste si úplně jistí, že to neděláte? Lidé do sebe házejí kdejaké (p-) otraviny a do svého domova si tahají kdejaký krám a pak se dá domov přirovnat ke skládce různých odpadů a vás k popelnici plné odpadních látek. Jak spolu souvisí ? Téma se netýká jen obalů! I když dnes se zaměříme hlavně na ně.
Netoxický odpad = netoxická domácnost. Jak to?
Začít u sebe doma je logické, vzhledem k tomu, kolik času tam trávíme. Popravdě, hovoříme o snaze o netoxickou domácnost, protože naše prostředí je toxické natolik, že na nulu se s toxickými látkami dostat nemůžeme (dnes už ani na Severním pólu). Ale pozor! To neznamená, že nemá smysl eliminovat v našich životech výskyt škodlivých látek. Vracím se tímto článkem k Týdnu bez odpadu, ve kterém jsme si povídali v bezobalovém obchodě Neobaleno o tom, jak konkrétně souvisí netoxická domácnost s odpadem. Tedy se vším, co po pořízení, jednorázovém použití nebo spotřebování nějakého zboží dřív nebo později vyhodíte.
Jaký odpad je pro nás a naše domovy, ale i pro životní prostředí nejškodlivější? Čtěte dál.
Víc a víc ekologicky zodpovědných jedinců, paráda!
Kteří se snaží eliminovat odpad, který produkují. Obvykle jdou cestou bezobalového nakupování, snížením spotřeby jednorázových předmětů nebo úplné eliminaci plastů v každodenním životě. Protože takový odpad zatěžuje naše životní prostředí:
- skládkami plnými toxických látek a zplodin, které znečišťují vodu a vzduch
- plýtváním materiály, protože systém recyklace nefunguje zdaleka tak efektivně, jak si většina lidí asi myslí
- znečištění vody a půdy, protože spousta odpadu se dostane do životního prostředí (např. 100t PET lahví jen u nás?!)
- výrobou a s ní spojenou ekologickou (surovinovou nebo energetickou) náročností a produkcí nebezpečných látek, které při výrobě vznikají
Z ochrany vlastního zdraví se zato často stává popelka
Přitom se zájem o ekologii a vlastní zdraví logicky prolínají:
- chemie toxická pro životní prostředí je v různé míře toxická i pro nás u nás doma
- chemické látky, které se špatně nebo těžko rozkládají, se nám vrátí s naším jídlem, ve vzduchu, který dýcháme, ve vodě, kterou pijeme…
- tím, že se vyhýbáme produktům, které obsahují toxické látky, které přecházejí po využití do životního prostředí, chráníme sami sebe, své děti… i životní prostředí kolem nás. Kruh se uzavírá.
Co přesně ohrožuje naše zdraví?
Proberme si teď, o jaký odpad jde, když se bavíme o tom toxickém. V našem každodenním životě je to hlavně obalový materiál na všechno možné, co si koupíme, ale i jednorázové předměty denní potřeby, které se nestávají odpadem ihned po vybalení zboží, ale „až“ po tom svém jednom jediném použití! Když si vezmeme, že jde často o věci, které můžeme pořídit ekologičtěji (jako místo jednorázového plastového příboru příbor kovový – noste si svůj, pokud ho nenabízejí, na piknik upřednostněte jídla, která příbory nevyžadují apod.) Brčko si k pití prostě neberte a když musíte, berte kovové nebo slámové. Co si budeme povídat, pořádně jsme zlenivěli! Takže řešíme takové blbiny jako jsou plastová brčka a jak je nahradit ekologičtější alternativou!
Jednorázový příbor, talířek, brčko – nic exotického v našich krajích, že. Kromě ekologického dopadu výroby a odhození takového předmětu tu ale máme k řešení i dopad na uživatele v momentu používání.
Pozor – na plasty a nejen ty měkké
Čím jsou měkké plasty zvláštní?
Plast, aby byl měkký a dal se dobře tvarovat atp., přidávají se do něj látky, které právě tohle umožňují. Jde o ftaláty, dovolující plasticitu plastových výrobků. Co tato změkčovadla dělají nám? U ftalátů se považuje za prokázané, že jsou pro lidské zdraví nebezpečné. Jejich působení se dává do souvislosti se vznikem:
- vrozených vad mužských pohlavních orgánů, nižší kvalitou spermií.
- mají negativní vliv na játra, ledviny, plíce, srážlivost krve
- jsou rizikovým faktorem i pro vznik alergií a astmatu.
To by mohlo stačit, co myslíte?
Kde ftaláty najdeme a jak se jim můžeme vyhnout?
Všude, takže moc nadějí nemáme… Jen abyste měli představu: jsou v plastových hračkách (typicky ale nejen těch pískacích), skládačkách, dudlících, ale i školních pomůckách, plastových ubrusech, závěsech, ale i kosmetice, lihovinách, zařízeních a předmětech v nemocnicích. V měkčeném PVC, které bohužel najdeme i v hračkách, je zvláště nebezpečný, protože je děti strkají do pusy.
Co se týká našeho tématu, protože je omezení ftalátů zatím minimální, najdete je i v předmětech, které přijdou do styku s jídlem: miskách, táccích, talířkách. Proto používejte kvalitní nádobí, např. porcelánové a jednorázovému (ale i ne-jednorázovému plastovému) se raději vyhýbejte, zvlášť u dětí.
Možná ve snaze o zero waste používáte plastové dózy na potraviny a opakovaně PETky na vodu
Je to sice chvályhodné z hlediska šetření zdrojů, když takovou dózičku používáte léta, ale z hlediska vašeho zdraví to už tak dobře není. Z čeho jsou vyrobené a co obsahují takové plastové krabičky, piksličky…? Běžně se všechny možné předměty denní spotřeby vyrábějí z polykarbonátů (stejně jako materiály ve stavebnictví, medicině, jsou v DVD…) nebo epoxidových pryskyřic, a ty zas obsahují bisfenol A (BPA), o kterém jste také zřejmě slyšeli. Ve své kuchyni máte z těchto polykarbonátů asi různé ty nádoby na tekutiny, potravinové dózy…
A pokud jsme zpět u zbytečného a toxického odpadu, najdete tento materiál spolu s BPA:
- v konzervách na jejich vnitřním povrchu
- v plastových lahvích
- v plastových jídelních soupravách (např. pro kempování)…
- v bankovkách a účtenkách (neberte si je, pokud není nutno)
A BPA se může dostat z obalů do jejich obsahu – potravin, nápojů.
„Při expozici těchto polymerů např. UV-zářením nebo kyselým prostředím dochází k mírnému uvolňování bisfenolu A do prostředí. I přes termostabilitu těchto plastů se bisfenol A uvolňuje dokonce i při tepelné zátěži materiálů. Přestože je zřejmé, že nedochází k žádnému razantnímu vyplavení bisfenolu a dalších látek z plastů, je potřeba se mít na pozoru i před jejich stopovým množstvím. Právě bisfenol A patří do skupiny tzv. hormonálních disruptorů, pro které je společné, že jako „narušitelé“ hormonální rovnováhy působí soustavně a dlouhodobě ve velmi nízkých, často nedetekovatelných, koncentracích.“
Zatím nesvítá na lepší časy a objem výroby a používání podobných toxických látek, přidávaných do plastových výrobků neklesá, ba právě naopak. Pro výrobce představují tak obrovský byznys, že se zisků z něj jen tak nevzdají a budou nás přesvědčovat o jejich neškodnosti. Pokud už dojde na to, že se nějaká látka ukáže být natolik zdravotně závadná a přidá se k tomu dostatečně velký tlak ze strany konzumentů spojených s ekologickými organizacemi, pak se jedna látka přestane používat (někdy třeba jen v určitých výrobcích jako tomu bylo v EU u kojeneckých lahví a BPA). Ta je pak nahrazena jinou látkou obdobného charakteru (ne-li horšího, jako je bisfenol S).
Výroba BPA představuje množství 3 miliardy kg (údaj už pár let starý, takže to bude víc) a roste.
Jaký dopad má výroba a používání předmětů s BPA?
Dostává se do:
- životního prostředí, ve kterém se pohybujeme
- potravin, které jíme
- nápojů, které pijeme
- do krve a celého těla vdechováním prachu, ve kterém se látka koncentruje i před kůži, která se těchto předmětů dotýká
Co např. vyplynulo z výzkumů působení BPA na lidské zdraví? „Dobrovolníci s nejvyšším obsahem této chemikálie v moči trpěli třikrát častěji kardiovaskulárními onemocněními. Cukrovka se u nich vyskytovala 2,4krát častěji než u lidí, kteří měli v těle jen nepatrná množství bisfenolu A. Kromě toho zřejmě bisfenol A poškozuje játra.“
Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly = opakovaně používané PETky
Všem známé lahve z polyethyléntereftalátu jsou určené k jednomu použití. Při zahřátí, působení slunečního záření, mechanické námaze, mohou do obsahu, který konzumujeme, uvolňovat:
- těžké kovy – jako například antimon
- hormonální disruptory
- acetaldehyd – který může svým nasládlým zápachem znehodnotit obsah nádoby
- dráždivý oxid antimonitý – používaný při výrobě PET lahví jako katalyzátor
Kdo je nejvíc ohrožen?
Pokud tipujete děti, máte pravdu. A spolu s nimi logicky i nastávající maminky. Z hlediska ochrany dětí před působením BPA je důležité vědět, že (podle WHO) se údajně nejvíc této látky uvolňuje z plastových misek a lahví, které často používají právě děti. Nebojte se dát dětem porcelánové nádobí. I u nás se někdy nějaké rozbije, ale to se stane dospělému, že. A za zdraví to stojí,co myslíte?
V USA byl BPA nalezen v 96, 2 % lidí včetně těhotných a mateřského mléka. Důsledky dlouhodobého působení BPA na nše zdraví nejsou známy. Nejproblematičtější se ale zdá být jejich estrogenní aktivita (viz dále), související mj. s rizikem vzniku cukrovky 2. typu.
Aby to nebylo málo, je možné, že do sebe z kontaktu s plastovými předměty dostáváme i jedovatý melamin.
S čím tedy máme co do činění, když se zavalujeme odpadem, dnes nejčastěji plastovým?
S ničím pěkným – jde o látky s hormonální aktivitou, o tzv. hormonální disruptory, jak už zaznělo. BPA, ftaláty, ale i další látky, které kolem sebe denně máte, vdechujete je spolu se vzduchem a prachem, ve kterém se shromažďují, olizujete a osaháváte je z plastových předmětů… jako jsou:
- polychlorované bifenyly (PCB)
- zpomalovače hoření
- nonylfenoly
- dioxiny (jsou třeba všude tam, kde byl použit při výrobě chlor např. pro bělení – papír, pleny, čajové sáčky…) – v USA jsou podezřelé i z působení při vzniku „epidemie“ diabetu
Dostávají se k nám i z okolního životního prostředí (včetně působení agrochemických prostředků) a působením na naši hormonální soustavu narušují naše biochemické a fyziologické funkce (vliv na pohlavní hormony a s nimi spojovanými potížemi se schopností reprodukce, jsem už zmínila).
Pak tu máme látky, které mají karcinogenní účinky, a ty se nám uvolňují např. z polystyrénu. Věděli jste to? I to, že tedy není vhodný pro styk s potravinami? Také se vám zdá divné, proč ho pořád v restauracích používají pro balení jídel s sebou? Že jde o nebezpečný odpad, který nepatří do kontejneru na plast, protože jeho obsah znehodnocuje? Já ho v žlutých popelnicích vídám, takže se to zřejmě moc neví…
Takže krabičku s sebou, pokud víte, že jídlo v restauraci často nedojíte nebo si berete jídlo s sebou do práce apod.!
Jaký materiál, resp. obal je podle vás nejméně ekologický?
Uděláme teď malý krok stranou, než se vrátíme zpátky k tématu.
Mezi plastovými lahvemi, plechovkami apod. umělotinami paradoxně „zvítězilo“ jednorázově použité sklo… Sklo tím nezavrhuji, je skvělé a zdravotně nezávadné, ale využívejte ho, co to jde, opakovaně. Podle organizace Arnika (a nejen ní) ale roste hrozivým tempem produkce plechovek a ty si s jednorázovým sklem ekologicky nezadají, navíc je opravdu těžko použijete vícekrát a recyklace? Smála bych se, kdyby na tom, že fakt nefunguje, bylo něco k smíchu. Hliník, který je základním prvkem pro jejich výrobu, je prvek podezřelý z neurotoxicity.
Více téma hliníku propírám ve zvláštním článku. Takže si ho rozklikněte, zkopírujte odkaz…, ať se k němu můžete po přečtení tohoto článku vrátit. 😉
Proč nad tímhle vším nemávnout rukou?
Produkce chemikálií pořád narůstá. Většina z nich nebyla nikdy testovaná do co účinků na lidské zdraví, životní prostředí a už vůbec nebylo zkoumáno jejich působení v chemickém koktejlu, který společně tvoří. Vzhledem k tomu, že jsou těchto látek ročně stovky tun, to reálně není možné. V praxi je postup opačný, než by velel zdravý rozum – nejdřív se něco vyrobí, používá a pak se musí složitě dokazovat, že nějaká látka škodí a vymáhat na producentech zastavení jejich výroby (ale ani to nemusí být konec, jak ukazuje případ PBA S).
Protože jsme obklopeni tolika umělými materiály a uvnitř domů neproudí vzduch a nepůsobí UV záření jako venku, stávají se z našich domovů chýše jedové: ve studii Domov, sladký domov z roku 2011 bylo zjištěno v prachu pod postelí nejvíc ftalátů v domácnosti v ČR (ta byly dokonce vyšší než úředně schválené normy, a to už je co říct…)
Další toxické látky, které se nám usazují v prachu našich domovů, tzv. VOC (Volatile organic compounds) jsou tyto hormonální disruptory:
- triclosan – látka s antibakteriálním účinkem, jejíž použití také stoupá a kterou najdete mj. v antibakteriálních mýdlech, deodorantech, vlhčených ubrouscích, a to jsou věci, které v životě úplně nutně nepotřebujeme, popřípadě je můžeme nahradit zdravější alternativou, nebo si vyrábět vlastní kosmetiku, je to opravdu snadné a navíc zdravé a levné
- alkyfenoly
- pesticidy a herbicidy
- dioxan…
Jak uklízet ekologicky a levně a začít s tím ještě dnes? Mrkněte a stáhněte si zdarma e-book >>>
Naše domovy jsou zatížené toxicitou různých chemických látek 2-5x, někdy ale až 100x
Ale co ještě s tím, kromě toho, že nám pomůže volit přírodní materiály, nakupovat bez obalu nebo ve skleněných, nejlépe vratných obalech? –
- několikrát denně větrat – 5-10 minut průvanem
- zouvat se před vstupem do bytu
- pravidelně odstraňovat prach – ale pozor, bez agresivní chemie, se kterou si zaděláte zase na další toxické usazeniny
- pěstovat pokojové rostliny, které pomáhají čistit vzduch od škodlivin – libora měňavá, phalenopsis, vánoční kaktus, amarylis, dracéna…
Teď už víte, proč prospěje omezení odpadů i vašemu zdraví. Doufám, že vás článek inspiroval k dalším nebo možná prvním krokům k netoxické domácnosti! Vidíte, že v kuchyni je potřeba si ohlídat nejen to, co jíte, ale i to, z čeho jíte a pijete, také v čem vaříte i jak si v ní uklízíte.
O tom všem víc v e-booku TADY >>>
Máte nějaké otázky, zkušenosti, tipy? Pište mi, komentujte… A buďte zdrávi a spokojení ve vašich zdravých domovech!
Moderní biožena, biomanželka a biomatka. Biostylem denně žije a předává ho druhým lidem. Její zkušenosti v oblasti zdraví ji dovedly k rozhodnutí vzít život do vlastních rukou a přijmout za něj plnou zodpovědnost, za zdraví a štěstí své i své rodiny. Děti učí jíst “skutečné potraviny” místo výrobků plných náhražek. Inspiruje lidi, aby i v moderní době a při městském stylu života žili bez zbytečné chemie. V článcích a e-boocích radí, jak nezatěžovat organismus a životní prostředí jedy v potravinách a čisticích prostředcích. Svého syna s podezřením na Crohnovu chorobu léčí šetrnými přírodními prostředky. Radí lidem s podobnými potížemi, jakou stravu pro sebe zvolit. Víkendy netráví s rodinou na chatě, ale na jurtě. Je autorkou eBooků „Bio a zdravé sladkosti pod lupou“, „5 tipů, jak si jídlo užívat a snadno ho zažívat“, „Kuchyň bez zbytečné chemie“ a minipříručky „5 jednoduchých triků pro ekologický úklid“.
You have very good knowlwdge in this article.
Thanks.
Hi, very nice website, cheers!
——————————————————
Need cheap and reliable hosting? Our shared plans start at $10 for an year and VPS plans for $6/Mo.
——————————————————
Check here: https://www.good-webhosting.com/
I couldn’t resist commenting. Exceptionally well
written!